Výzvou k modlitbě a postu jsme se již v úterý 8. 2. 2022 připojili k emotivní reakci primase českého a arcibiskupa pražského, kardinála Dominika  Duky OP k výzvě předsedy biskupské konference Německa emeritnímu papeži Benediktu XVI., aby se omluvil…

Mezitím k této reakci vyšlo na stránkách ČBK podrobnější vyjádření kardinála Dominika pro německý deník die Tagespost v českém překladu a následně pak i předseda ČBK vyjádřil ve svém listu podporu emeritnímu papeži Benediktu XVI.

Protože ve stejném čase, jako hanebný útok na Benedikta XVI., probíhalo hlasování Synodální cesty Německa, ke třem otázkám (svěcení žen, zrušení povinného celibátu a žehnání homosexuálním párům), vidím v těchto událostech i širší souvislosti.

Posláním WAF - Světového apoštolátu Fatimy - je modlitba a půst ve spojení s almužnou (utrpení) a bezprostřední reakce našeho mezinárodního prezidenta WAF - Prof. Américo Pablo López Ortiz z Portorika po seznámení s reakcí našeho otce kardinála Dominika je vyjádřením naprosté podpory nejen panu kardinálovi, ale celé univerzální církvi pod vedením papeže Františka.

Z vyjádření kardinála Dominika je zřejmé - kam kráčí církev v Německu a jaká je odvrácená tvář snahy o očištění Církve z poskvrnění jednání některých jejích členů v kauzách sexuálního zneužívání.

Celé vedení WAF ČR se bude na svém synodálním jednání o víkendu B - 11. -13. 3. 2022 v Koclířově zabývat, ale především tento zápas se Zlým vést s růžencem v rukou…

Pavel Dokládal

a

Prohlášení kardinála Dominika Duky k obviněním Benedikta XVI.

 08. 02. 2022

Motto

Kardinál Beran: Arcibiskupe, nemlč.

Dominik kardinál Duka: Starý kardinále, nesmíš mlčet. Musíš křičet.

Mnichovská zrada podruhé

Uveřejnění papežova dopisu je skutečně pohledem do duše kněze, biskupa i papeže, který zpětně hodnotí svůj život, ale nemá už sílu vyjádřit se ke všem jeho konkrétnostem.

Následuje rozbor zmíněných odborníků, kteří nám ukazují řádku po řádce, jakým způsobem se v mnichovské arcidiecézi pracuje s tzv. dobrozdáním. Je to pro mě jedno z největších zklamání, které jsem v naší římskokatolické církvi zažil. Pošpinit člověka, nespravedlivě ho osočit a nedat ani možnost zhodnotit v jeho prospěch toto tzv. dobrozdání, které muselo stát statisíce eur, protože nedává možnost právního odkladu? Ptám se: co to je?

Ve svém článku, který vyjde v německém časopise Die Tagespost, poukazuji na následující skutečnost: že z celého zápisu musí každý kněz, který studoval církevní právo, ba i laik, který je absolventem teologické fakulty a navštěvoval kurz církevního práva, pochopit, že tehdejší arcibiskup mnichovský Joseph Ratzinger neměl žádnou jurisdikci a žádné možnosti tuto kauzu jakkoli řešit-uvedený kněz X. byl totiž knězem diecéze Essen.

A proto protestuji a opravdu si dovoluji mnichovského arcibiskupa, jeho kurii, ale i předsedu německé biskupské konference povolat k zodpovědnosti za očernění a pošpinění pověsti papeže Benedikta XVI.

Dominik kardinála Duka, arcibiskup pražský       

(zdroj: www.apha.cz) 

a

Článek kardinála Dominika Duky v německém deníku Die Tagespost

Quo vadis…

Katolická církev v Spolkové republice Německo byla jednou z velkých opor a pomocí pro nás katolíky v bývalém Československu, ale také po pádu komunismu. Byly to výrazné postavy života katolické církve, jako i v článku zmiňovaný kardinál Julius Döpfner, kardinál Joachim Meisner či erfurtský biskup Hugo Aufderbeck a řada dalších. Byly to i politické osobnosti jako Dr. Kaufmann, vedoucí obchodní mise v Praze, pracovníci nadace Kirche in Not, později Renovabis, osobnosti z Konrad-Adenauer-Stiftung, Hanns-Seidel-Stiftung, Ackermann-Gemeinde ale i přímý zájem především kancléře Helmuta Kohla.  

Události posledních dnů ve spojení s kardinálem Woelkim a nyní uveřejněném dobrozdání týkající se mnichovsko-freisinské arcidiecéze vyvolávají ve mně údiv a rozpaky. Zmíněný článek reaguje na obvinění papeže Benedikta XVI., resp. tehdejšího mnichovského arcibiskupa kardinála Josepha Ratzingera.  

Zaráží mne, jak je možné, že výrazné osobnosti církevního života nepozvedly prst a neřekly: „Pozor, o čem to hovoříte?“ Zmíněná kauza kněze H. (1980) z essenské diecéze a citované zápisy mne vedou k jednomu tvrzení. A to, že tehdejší arcibiskup kardinál Ratzinger de facto podle tehdejšího i současného kanonického práva neměl žádné pravomoci nad zmíněný knězem jiné diecéze, jiné církevní provincie a na základě dobrozdání essenského biskupského úřadu neměl žádný důvod k jakékoliv reakci. Pokud by odmítl možnost léčení zmíněného kněze, pak by jeho postoj byl nehumánní a nekřesťanský. Víme, že celá problematika se vynořila až v době, kdy byl kardinál J. Ratzinger v Římě prefektem Kongregace pro nauku víry, která před tím tyto kauzy neřešila. Byl to on, který jako prefekt této kongregace reagoval na výzvu stařičkého velmi těžce nemocného Jana Pavla II. na základě jeho výroku: „jednou a dost“. Byl to také papež Benedikt XVI., který potvrdil směrnici České biskupské konference řešící problémy zneužívání nezletilých. 

Je nutné si uvědomit, že nový zákon nepůsobí retroaktivně a pokud ano, pak k tomu musí být opravdové důvody. Přitom ovšem musí respektovat, jak říká papež František, „hermeneutiku doby“. Z ní musí vycházet výklad a následující postup. „Zneužívání před sedmdesáti nebo sto lety je brutalitou. Způsob, jakým žili, však není stejný jako dnes…“ Kladu si otázku, v čí prospěch bylo zpracováno dobrozdání advokátní kanceláře. Čísla za 75 či někdy za 100 let vytvářejí falešný obraz, pokud nemají potřebnou legendu a srovnání s čísly celé problematiky! Samotný dokument nezakládá podklady pro obviňování či soudy, neboť není, jak oznámil i Svatý stolec, dokumentem přinášející výsledky policejního vyšetřování či soudní výroky. Nepřísluší mi na základě nejenom nekompetentnosti ale i neznalosti zmíněného téměř dvoutisícistránkového materiálu dále rozebírat tento text, ale domnívám se, že nerespektujeme-li presumpci neviny obviněného a integritu oběti, pak se proviňujeme proti základnímu lidskému právu na spravedlnost. Jedině soudní výrok v řádném policejním vyšetřování může hovořit o viníkovi a oběti. Je třeba uvážit, jak je tomu v řadě dalších zákonů a soudních postupů tj. možnost vzájemného usmíření, odpuštění nebo i použití instrumentu milosti.  

Papež František již v shora zmíněném rozhovoru s novináři ze dne 6. prosince 2021 při návratu z Řecka říká: „V případě zneužívání v církvi se postupovalo tak, že se to ututlalo. Tento přístup se bohužel uplatňuje i ve velkém počtu rodin v sousedství. Říkáme: Ne! Tohle zakrývání není správné. Musíme však vždy vykládat podle hermeneutiky doby, ne podle té naší (současné).“ Zmíněný článek vycházející z dokumentu dobrozdání však ukazuje, že ne vše bylo ututláno, ale že vedle potrestaných byli i neprokázaní viníci a někteří unikli spravedlivému trestu. Podle mého soudu k řešení nemělo dojít s pomocí advokátní kanceláře, ale skutečných odborníků z oborů kriminalistiky, justice, psychologie a dalších potřebných profesí vč. advokátů. Tímto způsobem byla nejenom poškozena pověst papeže Benedikta XVI., ale i místní církev mnichovské arcidiecéze, potažmo světová církev, neboť na základě takto provedené analýzy vznikla celosvětová mediální kampaň.  

Dovolte, abych vyslovil také svůj názor, který se opírá o známý výrok velkého spisovatele, odvážného a statečného disidenta Alexandera Solženicyna: „Bez spravedlnosti není lásky.“ Obnova světa, a dodávám obnova církve v procesu synodality, nebude-li respektovat spravedlnost a základní lidská práva, je cestou do pekel. Volně cituji spolubratra arcibiskupa ze sousední rodné země papeže Wojtyły. A proto i když nemám žádné oprávnění, domnívám se, že předseda Německé biskupské konference žádající od papeže Benedikta XVI. omluvu by měl zvážit, zda jednal podle Desatera a v duchu spravedlnosti, křesťanské lásky a lidskosti! 

Dominik kardinál Duka OP,  arcibiskup metropolita pražský a primas český 

(zdroj: zpravy.cirkev.cz)