Večeřadla
Je ve vlastním slova smyslu spojen s místem v biblickém Jeruzalémě označovaném Cenákulum. S místem, kde Ježíš se svými učedníky jedl velikonočního beránka a anticipoval svou kalvárskou oběť ustanovením svátosti oltářní (Lk 22, 12n), spojujeme biblickou událost seslání Ducha svatého padesátý den po Ježíšově zmrtvýchvstání.
V encyklice o duchu svatém v životě církve a světa (Dominum et vivificantem) se praví doslova: „Je-li historickým faktem, že církev vyšla v den Letnic z večeřadla, může se také v jistém smyslu říci, že ho nikdy neopustila. Duchovně nepatří letnicová událost jen do minulosti. Církev je stále ve večeřadle a nosí ho v srdci. Církev setrvává v modlitbě, tak jako setrvávali apoštolové spolu s Marií, Kristovou Matkou, a s těmi, kdo tvořili v Jeruzalémě první zárodek křesťanské obce a na modlitbách očekávali příchod Ducha svatého. Církev setrvává v modlitbě spolu s Marií. Toto spojení modlící se církve s Kristovou Matkou je součástí tajemství církve již od začátku.“ (čl. 66)
Biblické zakotvení společné modlitby ve večeřadle nacházíme ve Skutcích apoštolských 1, 13 – 14.
Největší důraz modlících se ve večeřadle je kladen na JEDNOTU.
Samozřejmě mezi modlícími se, ale také ve vědomí, že jsme-li církve, pak se modlíme v jednotě s Petrem, apoštoly a s Marií; tedy se Svatým Otcem, biskupy a následně v jednotě s jejich pomocníky kněžími a s celým Božím lidem. Největší důraz klademe na tuto jednotu v modlitbě. Samozřejmě vnímáme, že církve, mystické Tělo Kristovo, trpí ve svých údech mnohými nemocemi – hříchy. Hřích rozděluje, Duch svatý sjednocuje.
I když se budeme věnovat vnější podobě uspořádání průběhu modlitební skupiny – večeřadla, mějme na paměti, že vnější uspořádání, tedy co, kdy a jak se budeme modlit ve skupině - ve večeřadle, je záležitost sekundární, druhořadá. To však neznamená, že je zbytečná. Naprosto ne. Je třeba si však uvědomit, že pojem večeřadlo, není spojen jen s určitou konkrétní skupinou, modlící se podle předem daného scénáře a že když se někdo modlí jinak, již se nemodlí v duchu večeřadla.
Průběh večeřadla
Každá modlitební skupina, každé večeřadlo, potřebuje animátora; kněze či laika. Ten se postará, aby případní účastníci byli v prvé řadě včas seznámeni s místem, kde bude večeřadlo probíhat a potom s přesným časem, kdy bude začínat. Pokud se jedná o tzv. uzavřené večeřadlo, tedy rodinu či skupinu několika přátel, pak stačí mít jistotu, že všichni ví, kdy večeřadlo začne. Pokud je otevřené, pak je dobré na ně upozornit formou farní vývěsky, časopisu, oznámení a to proto, aby se mohli připojit další zájemci. Dobré je uvést kontakt na osobu animátora, který případným zájemcům odpoví na dotazy.
Podle zvyku a možností, může po společné modlitbě – duchovním programu následovat i pohoštění – agapé a přátelské sdílení zkušeností.
Při tzv. otevřených večeřadlech je třeba, aby programovou stránku sledoval místní duchovní správce, v návaznosti na pastýřské poslání svého diecézního biskupa.
Uvádíme několik modelů, jak může večeřadlo probíhat. Jedná se o obecné návody, podle kterých se řídí animátoři. Aby bylo skutečně všem pochopitelné, co při večeřadle animátor koná, co je jeho úkolem, přirovnáme jeho službu v modlitební skupině – večeřadle ke službě kněze u oltáře při pobožnosti. Prostě vede průběh večeřadla.
Tento program je možné také použít při tzv. nočních bděních při putování sochy Panny Marie z Nazareta v ČR, nebo při jakýchkoliv jiných příležitostech při společné modlitbě.
