S odstupem času několika dnů, kdy jsme se setkali při děkovné pouti regionu Český Těšín
na srpnový Fatimský den roku 2020 v Koclířově u příležitosti 25. výročí otevření Českomoravské Fatimy, chci vyjádřit velkou vděčnost za to, že nám bylo dáno tuto pouť uskutečnit. Vím, že o vlastních lidských silách bych tuto pouť zorganizovat nedokázala, proto jsem už od prvního impulzu, kdy jsem k uspořádání této pouti byla v únoru při setkání vedoucích regionů Fatimského apoštolátu O. Pavlem vyzvána, svěřovala vše Panně Marii, abych podobně jako Ona byla otevřená na působení Ducha svatého a nechala se jím vést.
A to, že Panna Maria byla celou dobu přípravy i vlastní pouti před námi, s námi i nad námi,
o tom teď napíšu pár slov…

Navzdory protiepidemickým opatřením v naší oblasti jsme tuto pouť „nevzdali“ a spolu s 54 poutníky nejen z Českého Těšína, ale také Karviné, Třince i Jablunkova jsme dle stanoveného programu vyjeli z autobusového  stanoviště v Českém Těšíně ve čtvrtek 13. srpna. 2020 v 6.15 hodin s řidičem společnosti DAS z Polska. Mezi účastníky pouti byly zastoupeny vlastně všechny stavy od dětí, přes mladé chlapce-ministranty, rodiny, seniory až po kněze. Putovali, jak členové Fatimského apoštolátu, kteří již byli v Koclířově vícekrát, tak mnozí mariánští přátelé, ale hodně bylo těch, kteří jeli do Českomoravské Fatimy poprvé. Program jsme měli tentokrát ušitý na míru, abychom prožili nejen Hlavní program, který je každého 13. v měsíci daný, a to v 8.30 hodin svatý růženec, pak v 9,00 hodin MŠE SVATÁ na úmysly džbánu milostí, žehnání nemocných a zásvětný mariánský průvod areálem se sochou Panny Marie Fatimské, modlitba u Anděla Míru a uctění relikvií sv. Františka a Hyacinty Marto a
 sv. Jana Pavla II., ale abychom prožili něco navíc a „užili“ si to v pohodě, v rodinné atmosféře, také s prohlídkou přírodního areálu, farního kostela, s Pannou Marií Fatimskou a svatou Filoménou – Divotvůrkyní, patronkou dětí Mariiných a Světového Živého Růžence, návštěvou cukrárny a společným obědem a na závěr poutního dne pak návštěvou kostela
sv. Josefa nad hřebečským tunelem.

Velmi jsme se těšili z toho, s námi putoval O. Adam Rucki, který si po společné modlitbě radostných tajemství svatého růžence v autobuse, vzal slovo a nabídnul nám lekci z Mariiny školy. Shrnul nám ji do 8 bodů, kterými jsou: obdarování-služba-velebení-očištění-obětování-nalezení-šeď Nazareta(věrnost)-pod Křížem. Vyzdvihl zvláště bod třetí  -velebení, který on sám ve svém životě mnohokrát aplikoval. Sám říkal: „…dobře se Boha chválí, když se nám daří, když nám všechno hezky jde, ale přijde-li krize, zkoušky, to už nám do zpěvu vůbec není! A přesto, a právě tehdy se naše víra osvědčí…“ Naučil se tomu ve vězení, po deseti letech své kněžské služby - když mu bylo nejhůř, začal Boha velebit a chválit slovy Písma,
a to se pak už dostal do jiné roviny, nad vše pozemské… Jak moc potřebná nám tato lekce byla se ukázalo vzápětí, když asi 20 km před cílem uprostřed lesa, mezi stoupajícím kopcem se zatáčkami, kdy jsem si říkala, že máme dobrý čas, že v pohodě stihneme i svatý růženec před mší svatou v Koclířově, najednou bylo všechno jinak – z autobusu se začalo kouřit a
po nějaké chvíli nám řidič, kterému se přes veškerou snahu nepodařilo závadu odstranit, oznámil, že bohužel musí autobus odstavit! Co budeme dělat? Začali jsme ihned Boha chválit a autobusem se postupně, nejdřív nesměle, ale pak naplno rozezněla modlitba chvály: BOŽE CHVÁLÍME TEBE, PANE MOC TVOU VELEBÍME…POD OCHRANU TVOU SE UTÍKÁME...A přišla odpověď? Přišla brzy!  Do půl hodiny pro nás přijel náhradní bus, jehož majitel bydlel poblíž místa, kde jsme stáli. „Náhodou“ měl zrovna volno a jen asi s hodinovým zpožděním nás dovezl do koclířovské dolinky, abychom se mohli zapojit
do hlavního programu, který již probíhal. Finanční dar, který jsme měli původně přichystaný v obálce na úmysly džbánu milostí v Koclířově, jsme sice museli „obětovat“ na zaplacení expresního převozu na místo milostí, přesto jsme to rádi obětovali, protože daleko více jsme DOSTALI, než jsme ZTRATILI. Na zpáteční cestu byl pro nás dopravcem z Polska poslán druhý autobus, který nás bezpečně dovezl v plánovaném čase zpět domů. S LÁSKOU, DŮVĚROU, SVĚŘUJEME SE TI KRISTE.

Při zpáteční cestě, jak jsem procházela autobusem a měla jsem možnost s každým prohodit pár slov, se ukázalo, že všichni jedou domů obohacení tou úžasnou duchovní atmosférou Českomoravské Fatimy a Fatimským dnem, který nám bylo dáno nakonec v plné kráse prožít. Ti, co už byli vícekrát, především na mariánských konferencích v říjnu, si to tentokrát pochvalovali o to víc, že bylo méně lidí, a tak jsme všichni měli více času na sebe. A že jsme vytvořili opravdu hezké společenství a cítili jsme se mezi sebou dobře, svědčí i to, že po cestě zpátky se už nám i jazyky rozvázaly, a nejen, že jsme se modlili a zpívali duchovní písně, ale přišlo i na osobní svědectví, nějaký ten vtip i veselé písničky…Na cestu domů každý dostal „duchovní bonbonek“ s Božím slovíčkem, které s ochotou rozdával Lukášek, který v tento fatimský den slavil své jedenácté narozeniny. Jeho babička
do mikrofonu zavzpomínala na ten den „D“ před jedenácti léty, kdy shodou okolností, jak se
o narození svého vnuka dověděla, byla zrovna na pouti v Polsku v jednom z mariánských sanktuárií, a tam Bohu děkovala za dar nového života. Kéž Panna Maria provází Lukáše svou mocnou přímluvou po celý jeho život. ZDRÁVAS MARIA…

Své psaní ukončím výňatkem z dopisu O.Pavla Dokládala – Ohlédnutí za létem v Koclířově :

Ve čtvrtek 13. 8. 2020 plný kostel marně očekává více jak 50 poutníků ze severu Moravy, z centra Fatimského apoštolátu v Českém Těšíně pod moderací sestry Jany Machandrové, která všechny dokázala sjednotit a společně se do Koclířova vydat. Jenže „odpůrce“ způsobil, že několik kilometrů před Koclířovem se bus natrvalo zastavil. Přesto sestra Hanka s Janou a opět velkým Magnifikat dokázaly najít volný bus a poutníci, i když až na sv. přijímání, už byli v ČM Fatimě a mohli se tak připojit k zásvětnému průvodu i s duchovním slovem P. Adama Ruckého, který poutníky doprovázel. Po celodenním programu pouť zakončili slavením mše sv. v kostele sv. Josefa nad tunelem na Hřebči. Veliké díky a příklad pro všechny - co dokáže víra našich vedoucích v regionu Český Těšín….Díky, díky za každého z vás, Magnifikat....  společně můžeme stavět hráz šířícímu se Zlu...... jakémukoliv, včetně KORONAVIRU. Rád vám všem žehnám, zvláště vám, nemocným či méně odvážným

váš v Kristu a Marii Pavel Dokládal                     „Bojujme, bojujme, dál.....“

S velkou vděčností za poutníky z našeho regionu

                                                                                                          Jana Machandrová

                                                                                                          regionální vedoucí