S odstupem času několika dnů, kdy nám bylo dáno prožít tolik požehnanou pouť regionu Český Těšín, spolu s regionem Opava a farností Štramberk na dubnový Fatimský den 13. 4. 2024 v Koclířově, chci vyjádřit velkou vděčnost za vše, co nám Panna Maria Fatimská se „svýma prodlouženýma rukama“ Otce Pavla, Haničky, Vaška a celého týmu pracovníků Českomoravské Fatimy na tento den připravila.  Realizovat poutě z jednotlivých regionů vyplynulo ze závěrů únorové valné hromady WAF, a tak jsem vzala do rukou kalendář a hledala optimální datum, kdy bychom mohli Capelinhu navštívit a zakusit sílu společné modlitby v Roce Modlitby 2024 a z ní plynoucích milostí. Vybavil se mi 13. srpen 2020, kdy s námi tenkrát putoval + O.Adam Rucki a my poutníci jsme si „užili“ 13. DEN  v krásné rodinné atmosféře, a tak jsem mimo jiné i jeho přímluvě svěřila naše putování. Jelikož 13. duben 2024 připadal na sobotu, tím spíše se mi to datum zalíbilo, že by mohlo vyhovovat i pracujícím, nejen seniorům. Otec Pavel s Haničkou datum potvrdili po té, když bylo rozhodnuto, že se nezúčastní slavnosti inaugurace arcibiskupa Nuzíka v Olomouci, a že zůstanou ve službě v Koclířově, a tak jsme díky tomu prožili neopakovatelný milostiplný fatimský den, který se hluboce zapsal do srdcí nás všech poutníků. Bylo tak nádherné slunečné počasí – předzvěst máje, takže celý program mohl probíhat v přírodním areálu už i se mší svatou v 9,00 hodin na úmysly džbánu milostí přímo v Capelince. Po ní následoval zásvětný průvod se sochou Panny Marie Fatimské, modlitbou u Anděla Míru, uctění relikvií sv. Františka a Hyacinty Marto. Velmi silně na všechny zapůsobila kající pobožnost Mariino srdce pro Evropu, při které bylo možno vstoupit po šesticích poutníků do „SRDCE PANNY MARIE“ v Capelince a předložit Jí to všechno, s čím jsme přijeli, co nosíme ve svých srdcích a co jsme chtěli svěřit Její přímluvě. Tam také navazovala polední modlitba Anděl Páně a bolestná tajemství svatého růžence nejen v jazyce českém, ale i slovenském a polském. Pro ty, kteří si objednali v restauraci polední menu, byl připraven tradiční poutní oběd s polévkou, řízkem a bramborovým salátem, který si všichni náramně pochvalovali. Po celý den bylo připraveno také občerstvení v klášterní cukrárně, kterou nikdo z poutníků neminul, jak i prodejnu Pastýře s velkou nabídkou knih a devocionálií. Na odpoledne pak byla nabídnuta komentovaná prohlídka farního kostela, kde poutavým způsobem vyprávěla o malé divotvůrkyni sv. Filoméně, patronce Živého Růžence a dětí Mariiných recepční Liduška, v zákristii pak prezidentka WAF Hanka Frančáková svým podpisem a razítkem potvrzovala registrační zápis přijetí člena Světového apoštolátu Fatimy. S velkou radostí jsme mezi sebe přijali jednu novou členku.  V 15,00 hodin jsme v Capelince pouť ukončili modlitbou Korunky, také byla možnost přijetí hnědého Škapulíře, pro jehož obléknutí se rozhodly i dvě naše poutnice. Nakonec v režii Haničky následovala prohlídka přírodního areálu, a to už se blížila 16,30 hodina, čas odjezdu zpět do Českého Těšína, odkud jsme ráno vyjeli. Děkujeme za to všechno, co nám připravila Panna Maria Fatimská a celé nebe.

Při zpáteční cestě jsem procházela autobusem mezi 50 poutníky, kterým zářily oči radostí a spokojeností. S každým jsem prohodila pár slov, předala „duchovní bonbonek“ s Božím slovíčkem a přitom jsem vnímala, jak všichni jedou domů obohacení tou úžasnou duchovní atmosférou Českomoravské Fatimy a Fatimským dnem, který nám bylo dáno v plné kráse prožít. Ti, co byli už vícekrát, si to pochvalovali o to víc, že bylo méně lidí, a tak jsme všichni měli více času na všechno i na sebe. Ti co byli poprvé, byli uchváceni krásou „Oázy míru a lásky Mariiny“.  Na závěr ještě dodám, že se pravidelně scházíme u nás v Českém Těšíně se společenstvím WAF každý 3. čtvrtek v měsíci a sešli jsme se tedy v týdnu po pouti, tj. 18. dubna 2024. Sešlo se nás 12 i s nově přijatou členkou Zuzankou, z toho nás na pouti bylo 6, a tak jsme se také dělili o své hezké osobní zážitky:“…byla to krásná pouť, počasí úžasné, atmosféra neopakovatelná, všechno bylo v klidu, krásně promodlené, připravené, i to, že jsme si už v autobuse mohli napsat úmysly do džbánu milostí včetně vybrání finančních darů, které pak hromadně byly předány paní recepční, … také řidič byl velmi příjemný, jel velmi citlivě, …cítili jsme se jako doma u maminky, taková příjemná rodinná pohoda,….velmi mě oslovila přednáška o Filomence, s jakým zápalem srdce vyprávěla Liduška,….také mě velmi potěšilo, že se s námi přišel k autobusu rozloučit Kubík….“

AVE MARIA, DÍKY MARIA

S  velkou vděčností za poutníky z našeho regionu        
Jana Machandrová regionální vedoucí