Svědectví - „ŽIVOT BEZ VŮNĚ CIGARETOVÉHO KOUŘE ANEB O TOM JAK JSEM VE FATIMSKÉM ROCE PŘESTALA PO 52 LÉTECH KOUŘIT.
Prožíváme Jubilejní rok – 100. výročí od zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě, který je velkou výzvou a pozváním pro všechny k otevření svého srdce Panně Marii
a jejímu velkému příslibu z Fatimy: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí.“ Jak Panna Maria zasáhla do života jedné z našich členek Fatimského apoštolátu, o tom si můžete přečíst v následujícím svědectví, o které jsem naši spolusestru požádala, a tak jí teď dávám slovo:
„ŽIVOT BEZ VŮNĚ CIGARETOVÉHO KOUŘE ANEB O TOM JAK JSEM
VE FATIMSKÉM ROCE PŘESTALA PO 52 LÉTECH KOUŘIT.
Jednou, když jsem si před setkáním Fatimského apoštolátu šla zapálit, jedna paní, také členka našeho modlitebního společenství mi vylíčila, jak ona přestala kouřit. Poprosila Boha, aby jí pomohl a do měsíce byla nekuřečkou. Přišlo mi to úsměvné a u cigaretky jsem přemítala
o tom, že u mě by něco podobného nefungovalo. Když se člověk chystá s něčím skončit, musí to chtít nebo nemít jinou volbu. No to určitě není můj případ.
Kouřila jsem od svých 15-ti let, nejdříve tajně před rodiči, pak už, když jsem začala pracovat oficiálně. Kouřila jsem průměrně 20 ks denně – ve společnosti jednu za druhou, ve smutku i radosti hodně a ve zlosti ještě víc. S cigaretou jsem plánovala veškeré aktivity, také budoucnost, s cigaretou jsem rekapitulovala minulost, úspěchy i neúspěchy, zkrátka všechno, co se mi povedlo, i to, co jsem zvrzala. S cigaretou jsem si přiznávala porážky, i to, co jsem ovlivnit nedokázala. S cigaretou jsem odpočívala, na cigaretu se těšila ráno při probuzení i večer před ulehnutím, prostě vždy.
Kouřila jsem ráda. A za celých 52 let jsem se nikdy nechystala skončit. Na dotazy(zvláště mých blízkých), zda přece jen nechci přehodnotit svůj postoj, jsem popuzeně odpovídala, že když už jsem do toho investovala takové peníze, zdraví a krásu, tak na stará kolena nebudu ještě riskovat své psychické zdraví. Zjevnou nevůli mých nekouřících příbuzných a známých jsem ignorovala a s úsměvem přehlížela. Říkala jsem si MŮJ DŮM – MŮJ HRAD (žiju sama) a na návštěvy k nekuřákům nechodím – zásadně.
Nu, a teď, co se mi přihodilo – nebyla jsem na to připravená a stále nejsem s tím vyrovnaná ani teď.
V modlitební skupině Fatimského apoštolátu máme sošku Panny Marie ( ta soška fakt není žádné umělecké veledílo). Říkáme jí Maryjka a je zavedené, že po každém setkání na 1. sobotu měsíce si jeden z členů vezme sošku k sobě domů. Já jsem se tomu, vzhledem k tomu, že se mi soška vůbec nelíbila, dlouho vyhýbala. Až jednou jsem začala mít pocit, že jsem tím nápadná, a tak jsem souhlasila, že si ji tedy taky odnesu domů – netušíc, jak mi změní život.
První tři dny jsem měla problém si na její přítomnost zvyknout, a když jsem z toho začala být chvíli smutná a chvíli popuzená a víc popuzená než-li smutná, dostala jsem – světe div se – nápad hodný Nobelovy ceny – pomodlit se k Maryjce a nechat to na ní. Těžko se tomu věří, ale než jsem modlitbu ukončila, tak sošku jsem už esteticky nijak nevnímala, za to jsem cítila přítomnost a teplo svaté Paní. Začal mi však problém jiný – bylo postní období a už jen pár dnů scházelo do Velikonočních svátků - a já začala mít výčitky svědomí. Představuji si, že asi každý si v postní době něco odřekne a snaží se to dodržet. Já nejím maslo, sladkosti a nepiju alkohol ( s vyjímkou neděle, jsem-li pozvána na oběd k rodině bratra). Tyto věci si odříkám už 15 let a jsem sama na sebe hrdá, jak jsem v tom dobrá. Ze začátku to bylo těžké – neuměla jsem si představit běžnou stravu bez masa, salámu, vajíček, večery bez něčeho dobrého, ale dnes jsem v tom, jak už jsem říkala, fakt dobrá (bohužel jen v období půstu). Výčitky svědomí, to je věc nepříjemná, vlezlá, neodbytná a únavná, zatlačíte je, myslíte si, že už máte navrch, ale ony se zase brzy ozvou – třeba v divadle nebo během návštěvy, při čtení či uklízení – no prostě zkazí vám každou radost a s výčitkami se velmi špatně spí.
„ Od samého rána až do večera neděláš nic jiného, než že stále o něco prosíš! O zdraví, o dobrý den,
o dobrou noc, o dobrou smrt pro sebe, pro své blízké, pro příbuzné (i ze čtvrtého kolena), pro přátelé
a známé, u kterých si nepamatuješ ani jména. Prosíš o pomoc, záchranu, milost, smilování, milosrdenství – prosíš za sebe, za ty, které máš ráda - a nic za to nedáváš!“ „Jak to nic?!?“ „Modlím se!“ „Já přece nemůžu za to, že se tak těžce a špatně soustředím, jak by to bylo fajn, kdyby to mohlo být jinak…“A držím půst!! „ „No tak?!? „Maso, salám, sladkosti, alkohol sis zakázala, protože jsi měla extrémně vysoký cholesterol, s přibývajícím věkem jsi začala tloustnout a zvedá se ti hladina cukru… no a alkohol, ten ti byl vždy ukradený! Půst se ti hodil, aby ses přimněla k občasné dietě
a přičítáš si zásluhy, které nemáš!“ „No, já v tom případě nevím, co bych mohla…..?!“
A tu se mi opravdu zastavil dech a rozbušilo srdce, věděla jsem! CIGERETA a DOBRÉ EXPRESO – bez toho jsem si neuměla představit ani jeden den. No a začala válka – já a mé svědomí. Ani
na okamžik jsem si nepřipustila, že bych se měla vzdát. Abych si to ulehčila, zašla jsem si koupit
pro každý případ až 3 kartony cigaret za cca 2 600 Kč! Kdo z důchodců investuje do ztracené věci takové peníze? No já přece ne! A přece! Zrovna jsem četla poutavou knížku a mé výčitky svědomí byly stále se mnou. Přerušila jsem čtení, šla a otevřela nový karton cigaret, přestože jsem ještě pár cigaret ve staré krabičce měla. Pro jistotu jsem otevřela všech 10 nových krabiček. Vyndala jsem si cigaretu, ale už nezapálila! Všechny cigarety jsem sbalila, umyla popelník a v šoku se pustila do práce. Na knížku jsem v tu chvíli neměla. Po hodině práce, když jsem jako obvykle vyrazila na cigárko si odpočinout, mi to došlo a zůstala jsem v ještě větším šoku. 10.4.2017 v 17 hodin jsem přestala kouřit! Přiznám se, že bez cigarety neumím odpočívat, neumím relaxovat, neumím se uvolnit, neumím se bavit ani soustředit, neumím si povídat, radovat se ani smutit… Kdo nebyl tak silným a dlouholetým kuřákem to nikdy nepochopí. Ten relax, odpočinek, ty chvilky klidu a pohody s cigaretkou mi strašně scházejí. Učím se žít bez této „berličky“. Po týdnu nekouření jsem to Maryjce zavyčítala: „Maryjko, cos mi to udělala?!“ Jsem ráda, že se na mě nerozhněvala. Ba naopak. Dostala jsem tu milost, že jsem ještě ani jednou nepocítila „absťák“ po nikotinu. Je to neuvěřitelné a možná mi mnozí nebudou věřit, ale je to tak – nikotin mi neschází. Učím se tedy odpočívat a relaxovat bez cigárka. Chodím po bytě nebo venku s rukama za zády (jako kdysiv první třídě ve školní lavici) a snažím se vnímat život bez „vůně cigaretového kouře“.
Dnes jsem Maryjce samozřejmě vděčná a snažím se vydržet, i když je to pro mne dost těžké, ale věřím v její pomoc. (Přece by si se mnou nedala takovou práci, aby mě teď nechala bez pomoci). Snažím se kolem sebe stavět různé mantinely a překážky, které by mi znesnadňovaly návrat ke starým zvykům.
Přiznám se, že když jsem po dvou měsících sošku Panny Marie Fatimské vracela, aby navštívila dalšího člena naší fatimské rodiny, že tak, jak jsem jí nejdříve vzít k sobě domů nechtěla, tak teď jsem jí zase nechtěla vrátit, protože mi moc schází a najednou se cítím mnohem zranitelnější, než když byla se mnou a dohlížela na mě.
NIK
PS
No a co káva? Tu si Maryjka „vzala“ také, protože káva bez cigarety mi dnes už nic neříká. Ještě se občas stává, že si ji udělám a zapomenu vypít…
DOVĚTEK
Tak jak ve výše uvedeném svědectví pisatelka netušila, jak přítomnost Panny Marie v podobě milostiplné sošky Paní z Fatimy v jejím domě může změnit její život, tak podobně může Bůh zasáhnout do našeho života. Svěřme naši spolusestru Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, která je útočištěm a cestou vedoucí k Bohu a přímluvě fatimských pasáčků a svatého Jana Pavla II. – papeže Fatimy, aby v síle modlitby svatého růžence a ve společenství našla pomoc, kterou potřebuje.
Přeji každému, aby zakusil radost z víry a velký pokoj, který život z víry a modlitby přináší.
Mějme všichni srdce otevřené pro dílo Boží skrze Pannu Marii zvláště v tomto roce stého výročí Fatimy a nejen v něm.
Maria, nás věrné skryj pod svůj mateřský plášť a doveď nás až k Otci ve věčnou vlast…Ave, ave, ave Maria…
JM